Sebevražda není koncem. Řeší něco sebrání si vlastního života?

Mnoho z nás se určitě nejméně jednou za svůj život dostalo do situace, kdy chtěl dobrovolně odejít ze života a spáchat tak podle církve ten největší hřích - sebevražda. Jsme jen lidé a tím víc se nás věci dotýkají, a jsou situace, které člověk velmi špatně nese, nedokáže se s nimi srovnat.Nejvíce jsou to bolesti duševní, kdy trpíme odchodem a ukončení vztahu, lásky, manželství, nebo nám někdo velmi blízký zemře. Někdy jsou důvody špatný materiální život, týrání v rodině různými formami a nebo nevyléčitelnou nemocí.

Jenže vyřeší to smrt? Když si vezmeme život? Říká se takové zlaté pravidlo, že život jsme si sami nedali a tak nemáme ani právo si ho vzít. Zde bysme mohli se dotknout i tématu eutanazie - vražda, sebevražda nebo smrt z milosti? O tom, ale dnes psát nechci. Chci psát o tématu klasické sebevraždy, kdy se člověk ke svému rozhodnutí ukončit si vlastní život sám rozhodne vykonat.




Duchovně laděného hlediska, tu máme propůjčenou pouze tělesnou schránku, kabátek, ten je pro nás jak ohromným plusem tak nám i brání v některých věcích. Duše v tomto děle je vložena a žije v něm pouze skrze tělo jsme schopni konat věci, .... díky tělu získáváme ono zkušenosti.

Když zemře tělo z nějaké příčiny smrti, ať už stářím, tragickou havárií, nebo sebevraždou tak duše, to naše já, to co z nás dělá právě nás samotné se nerozloží. Viděli jste někdy, že by energie, myšlenka, slovo, nápad, intuice, přání zmizelo, zemřelo? Duše je energií a každé naše slova, přání i myšlenky jsou vyřknuty ven skrze tělo, ale ta myšlenka - energie tu bude stále. To se zabít nikterak nedá.

Existuje peklo?

Ano existuje a je i mnoho lidí, případů, kteří Vám mohou stejně tak vyprávět o setkání s peklem a temnou stranou po smrti jako ty co měli stejně jako já zkušenost s anděly, světlem, Bohem, láskou ....
Čím to tedy je, že někdo může stejně jako já vyprávět o světle, boží lásce, tak druhý člověk ač dobrý povahově bude mít zkušenost ze zachráněného života, překonání těžkého úrazu, nemoci zážitek zcela opačný nebeské lásce. Je to jednoduché vysvětlení. Tyto dvě strany mají každá z nich určitou frekvenci, peklo a očistec má velmi nízkou frekvenci a nebe vysokou. Každá dobrá nálada, dobrý skutek, dobré slovo, dobré duševní i fyzické tělo, nás dává na ty vyšší vibrace - frekvence, tak je to i v samotném zákonu přitažlivosti. Prostě čím lépe se cítíme tím více jsme na hoře, čím hůře se cítíme, tím jsme dole. A tak se může stát, že při zkušenosti z onou druhou stranou budeme mít zkušenost pekla. Samozřejmě kdyby onen dotyčný člověk nebyl do našeho hmotného života zachráněn, byl by zachráněn jestli by byl dobrým člověkem vysokou vibrací vzpomínek, skutků a přání. Takže by v pekle se dlouho neohřál. Dostal se tam pouze povrchově svojí vibrací před smrtí.

Navíc peklo dokáže také pojmout jen určitý počet duší a i ty pekelné duše nakonec skončí nahoře. Takže se nemusí nikdo bát, že kdyby náhodou zemřel náhlou smrtí a měl ten den od rána den blbec a blbou náladu, že by pak byl okamžitě odebrán do pekla a zůstal tam.

Tím pádem sebevražda co znamená? Ta má nízkou vibraci, a nízkou frekvenci myšlenek, je to utrpení, bolest, výčitky, pocit ukřivdění, neopětovaná láska. atd. To vše vysílá nějaké myšlenky, ty myšlenky dotyčného mohou dovést k činu jako je sebevražda. Myšlenky to jsou zlé a špatné, z nízkou frekvencí a tyto myšlenky končí právě v té temné straně. V pekle, v očistci, Nazveme to jak chceme, ale tak to funguje.

Navíc u samotné sebevraždy je největší problém právě to, že zemřeme za nějakým účelem, jsme té bolesti a křivd plný. jediné na co jsme se v tu chvíli, kdy jsme ten čin učinili byla ona bolest. Mysleli jsme na sebe - EGO. Druhý nás nezajímali. Sebevražda je sobecký záměr, aby nám samotným ulehčil. Nevidíme na druhou stranu jak se budou trápit ty žijící zde.

Máme mnoho druhů sebevražd a některé jsou tzv andělské. Ty v temných silách pekla nezůstanou a ani se tam nedostanou. Jedná se vždy o seslané andělské duše, které tu měli nějaký silný karmický úkol. (často se s tím můžeme setkat u sebevražd náctiletých)

Ego a naše myšlení nás svazuje k poutům protože myšlenky ty jsou věčné a ty neumírají, takže proto lidé co podlehnou sebevraždě jsou tzv zatracení. Zatracení v tom smyslu, že se nedokáží odpoutat od svého myšlení. Když zemřeme všechno naše myšlení jsou jako peníze, které vkládáme do banky, ať už dobré či ty špatné myšlenky se nám spoří.

Jestli někdo měl tak temné myšlení a setrval na bodě, zloby, bolesti, bude tak myslet i po smrti. Je tím obětžkaný ze všech stran. Žije dál ve své bolesti. Duše žije ve své bolesti a myšlení dál. Takže se sám zavrhne. Nedokáže vidět věci reálně. Asi největší průšvich je ten, že sebevrah svým myšlením poutá na sebe lidi, kteřé tu zanechal ať v dobrém či špatném a utváří tím zpětnou další karmu. Takže jestli se dušička nedokáže osvobodit (a sama to většinou nedokáže) zůstvává tímto zpoutaná a nemůže za Bohem. Sama se trápí. Když by jsme mluvili o reinkarnaci sebevrahů, zda se inkarnují či ne, tak odpovídám ANO.

Na vždy v mezisvětí utrpení nezůstává žádná duše, jen to déle trvá. Někdy k tomu přispěje přání a modlení se lidí zde na zemi za tyto dušičky, a také každá duše - člověk má svého průvodce, svého anděla strážného a má ho i po smrti. Jen tyto dušičky často přes svojí vlastní zahleděnou bolest nedokáží slyšet, vidět ani chápat moudra a rady průvodců. Nedokázali to ani na zemi a tak to jde velmi těžko i po smrti. Právo, ale na nový život mají. Silně tomu věřím. Jen né tak brzo.



Sebevražda opravdu tedy nic neřeší, a neřeší to proto, že bolest v srdci s kterou jste ze života odcházeli, tak přicházíte i do smrti. A změnit to můžete jen Vy. Lepší je proto poslouchat své duchovní ochránce, anděli strážné, ...

I já jsem se dostala za život do situací, kdy mě bolest tak pohltila, že jsem to chtěla udělat. Neměla jsem sílu. Když, ale budete zodpovědný a nebudete myslet sobecky, jen, že se Vám uleví, tak ona ta pomoc vždy příjde, ať už se modlíte či ne. Vždy po tmě, příjde světlo.

Sebevraždou ublížíte sobě, lidem tady co Vás mají rádi a nepomůžete ani těm, kvůli kterým jste to udělali. Takhle to nefunguje. Navíc život je krásný. To, že se Vám nedaří teď, kde je napsáno, že to tak musí být napořád. Jsme strůjci svého života.

Proto se modlím často k dušičkám co to nedokázali v životě přejít tak jako já. Pomozte jim najít klid a pochopení, .... a klid


Jestli znáte někoho ze svého okolí, kdo podlehl těmto myšlenkám, řekněte mu, že pořád je pro co žít a podejte mu pomocnou ruku. Každý z nás se může dostat do situace, kdy to už nezvládne. To není žádná ostuda. Není to hanba.

napsala pro Vás Dariya Iczkova